Nejprve to vypadalo, že se jen tak projdeme v lese. Tady u nás rostou houby jen na podzim. Máme tady sucho, písek a dešťový stín.
Po hodině procházky jsme konečně narazili na houbu, moc jedlá mi nepřipadala, tak jsem ji alespoň vyfotila. Já nejsem žádný mykolog, sbírám doopravdy jenom hřiby, kozáky, křemenáče, ještě poznám klouzka a bedlu...
Muchomůrka bez teček, někdy to tady v lese vypadá jako v pohádce, Jedna muchomůrka vedle druhé. Ovšem letos jejich doba zatím nenastala. Tak to bylo něco hub, pak už jsme les obcházeli po vedlejším poli. Máme tady lesy hodně smíšené, borovice, duby, břízy, sem tam nějaký modřín, hodně křovisek a hoooodně ostružiní. Při procházce v lese si člověk protáhne celé, jak se proplétá křovím a ostružinama :-)
 |
| Nutná kontrola posedů - tady ten byl vyveden v textilu |
 |
| Další posed, klasický dřevěný, na tom mě zaujala základna :-) |
No ale nakonec jsme našli kousek lesa,kde nějaké ty houby byly, nejprve jeden podborovák, pak jsme našli celou rodinku, u cesty našel Míša hřiba koloděje nebo modráka a cestou domů jsme se stavili na mýtince, která mě zatím nikdy nezklamala a posbírali jsme tam kozáky. Toho největšího našel Míša.
Šťastný nálezce si objednal houbovou omáčku s rýží. Mňam.
Žádné komentáře:
Okomentovat