Stránky

neděle 7. srpna 2016

SEN O BARVÍRNĚ



Při barvení v kuchyni jsem si vzpomněla na maminku jak barvila sušené květiny venku ve velkém pekáči. Postavila si z cihel a kousku plechu ohniště. A bylo to....


A tak jsem se rozhodla, že se příští barvení bude odehrávat také venku. Stačilo pár cihel a rošt ze starého sporáku... a bylo. Než jsem nastříhala listy z ořechů ohýnek hořel, docela mě udivilo jak rychle se vše vařilo.
Barvím teď podle knížky "Barvení pomocí rostlin" od Věry Bidlové.... a tak jsem listy povařila 20 minut, přecedila a do horké lázně jsem vložila vlnu, předem vypranou a namočenou ve vlažné vodě. Nechala jsem ji tam asi 2 hodiny, už bez vaření, může se nechat i do rána.
Poprvé jsem vlnu dávala do hrnce s obavami, nebyla jsem si moc jistá, jestli se mi nezaplstí :-). Představa, že dám mokrou i kdyby třeba vlažnou vlnu do horké lázně se mi moc nezamlouvala, ale vše dobře dopadlo.
 Vloni jsem barvila jinak, uvařila jsem rostliny, nechala vychladnout, scedila a pak do studené lázně vložila vlnu a vařila asi 20 minut.

A jak jsem tak koukala do plamenů, trochu jsem se zasnila, nebyla by marná taková středně velká pergolka se střechou, aby tam nepršelo, ohniště.... šňůry abych tam obarvené mohla rovnou usušit, měla bych tam skříňku na všechny hrnce a chemii, na kbelíky a cedníky...... Byla by porostlá růžema...
No snad se jednou dočkám :-)


Konečně jsem seskala tenkou dvojnitku, ještě přemotat na motovidlo.


Teď předu trochu silnější, také dvojnitku, je to merino, barvené ashford barvami.



po dešti....


malinké nadělení....


a velký kamarád... dělá jako by nic... jen kdybych se otočila... tak by mi všechno přemotal :-)