DEKA PRO TETIČKU

V období šetření na kolovrátek jsem tak trochu propadla patchworku. Hlavně díky nepřebernému množství látek 

s nejrůznějšími vzory a motivy. Jeden neví co si vybrat dřív. 

Zakoupila jsem si pár pomůcek a časopisů. Oprášila starý šicí stroj. Objednala pár metrů látek. A jelikož když s něčím začínám tak se rovnou pustím do složitějšího, přeci nebudu šít nějaký malý polštářek.

Ušít deku jako dárek mě napadlo naštěstí asi dva měsíce před plánovanou oslavou a jelikož to byla oslava kulatých narozenin, tak se mi vzpomínková deka zdála jako výborný nápad.

Vyštrachala jsem staré a starší fotografie, všechny jsem je naskenovala do počítače, zrcadlově otočila, vytiskla na transferový papír. Jen to zažehlování mi dalo trochu zabrat. Fotek bylo 24 krát 3 minuty. Tak dlouho, už jsem si doopravdy dlouho nezažehlila :-)

Samotné šití mi šlo celkem od ruky, zvlášť poté co jsem si koupila nové řezací kolečko. Na to starší, skoro nové totiž nikdo doopravdy nešahal, zub se na něm udělal sám.

Deku jsem dokonce stačila i ručně prošít, ale to budu muset ještě trochu vypilovat. Prošívala jsem jen rovně ve švu a zapoměla jsem si to vyfotit.

Teta v mladším vydání, se mnou a mým bráchou.

Já s kozou .

A tady už oslavenkyně. Deka vyvolala velké veselí, skoro každý se tam našel a to dost zamlada.

Tetu dárek prý dojal až k slzám a to bylo pro největší poděkování.

               Jako inspirace mi posloužil časopis Švadlenka.